úterý 29. července 2014

I Love Music! (8)


Po opravdu hodně dlouhé době tu pro Vás mám opět článek s písničkami, které v poslední době poslouchám. Tentokrát tu ,poslední dobu' rozšířím na ,poslední měsíc', protože těch písniček se zase hodně nakupilo. Vyberu ale jen ty, které jsem poslouchala opravdu hodně krát :)

Opět platí, že kdyby jste některou z nich znali, napište mi do komentářů jakou nebo popřípadě která se Vám líbí celkově nejvíc :)


Amorphis - Silent Waters


Edguy - Catch Of The Century


Meredith Brooks - I'm A Bitch


DragonForce - Cry Thunder


Arshad - Nightmare


Scarlett Pomers - Valentine


Stromae - Papaoutai



...a teď jedna cover verze té samé písničky, která se mi strašně líbí...




Cryoshell - Creeping In My Soul


Anastacia - Sick And Tired



...a teď česká verse té samé písničky, která zazněla v Hlase Česko Slovenska 2014...



A to nejlepší nakonec...

Within Temptation - album Hydra bonus track


Flexi

pátek 25. července 2014

RECENZE: Easy?

Název: Easy?
Autor: Tammara Webberová
Originální název: Easy
Původní vydání originálu: 2012
Vydání u nás: 2013
Překlad: Sabina Čechová
Nakladatelství: Jota
Počet stran: 308
Žánr: romantické, milostné, příběhy ze života, román
Anotace: Dívka, která se domnívá, že lidem nelze věřit, na sliby se nedá spoléhat a věrnost je pouhá iluze. Chlapec, který věří, že pravda je relativní, že lži dokážou skrýt nesnesitelnou bolest a vina je neodpustitelná. Potvrdí si navzájem svá přesvědčení, nebo je naopak jeden druhému definitivně vyvrátí?
Když Jacqueline následuje svého kluka na vysokou školu, kterou si vybral, rozhodně nečeká, že se s ní dva měsíce po začátku druhého ročníku náhle rozejde. Dva týdny stráví v naprostém šoku, aby se pak probudila v jiné realitě: je nezadaná, místo na výběrovou hudební konzervatoř chodí na státní univerzitu, bývalí přátelé ji najednou ignorují a poprvé v životě ji hrozí, že z nějakého předmětu propadne.
Při odchodu z večírku je Jacqueline na opuštěném parkovišti napadena klukem ze studentského spolku, do něhož patří i její bývalý přítel. Zachrání ji neznámý kluk, který byl ve správný čas na správném místě, a ona chce jen jediné - vymazat útok a celou tu noc z paměti. Ale její zachránce Lucas chodí na stejné předměty jako ona, sedí v zadní řadě, skicuje si něco do bloku a při tom ji pozoruje. Jacqueliny kamarádky ho ohodnotí jako dokonalý materiál na nezávaznou divokou známost, která ji pomůže vzpamatovat se po rozchodu.
Když se z útočníka, který ji napadl, stane stalker, má Jacqueline na výběr: zhroutit se, nebo se začít bránit. Lucas nad ní drží ochrannou ruku, ale sám má svá vlastní tajemství. Najednou je těžké odhalit, co se skrývá za vnějším zdáním, a není jasné, komu se dá věřit.
Sledoval ji, ale neznal ji. Až do chvíle, kdy se stal díky náhodnému setkání jejím zachráncem...



První věta:
Před tím večerem jsem si Lucase nikdy nevšimla.


O autorce:
Tammara Webberová je americká autorka, která své romantické zaměření nezapřela už v sérii Between the Lines (Mezi řádky) a největší úspěch zatím sklidila s románem Easy?, jenž se umístil v žebříčku bestsellerů The New York Times.
Čtení patřilo mezi její nejranější záliby a brzy k němu přibylo i psaní. Na střední škole tvořila smutnou romantickou poezii a v devatenácti sepsala svůj první román (který pak nešťastnou náhodou zničila, když ho
v práci omylem nacpala do skartovačky).
Než se stala spisovatelkou na plný úvazek, pracovala jako studijní poradkyně. Je beznadějná romantička a miluje romány se šťastným koncem, protože ve skutečném životě je těch nešťastných dost.
Žije v Texasu s manželem, třemi dětmi a příliš mnoha kočkami.



Děj...
Příběh vypráví o Jacqueline, která chodí do druhého ročníku na vysoké škole a právě se s ní rozešel kluk, se kterým chodila tři roky. Nenese to moc dobře a proto ji její nejlepší kamarádka přesvědčí, aby s ní šla na jeden večírek... a tak nakonec jde. Jenže ji to tam moc nebaví a tak se rozhodne odejít dřív než její kamarádka. U auta ji napadne jeden kluk, kterého do té doby považovala za kamaráda. Brání se jak může, ale on je silnější. Naštěstí se tam včas objeví Lucas, její zachránce... Jacqueline zjišťuje, že chodí do stejné třídy jako ona a vesměs ho potkává skoro pořád na různých místech. Lucas je však zahalen spoustou tajemství a jen tak někomu je neprozradí.



Dojmy...
Už když jsem tu knížku držela v ruce v knihkupectví a chystala si ji koupit, měla jsme od ní velké očekávání a strašně moc jsme se na ní těšila. Chtěla jsme se do ní pustit hned jak jsme si ji donesla domů, ale řekla jsem si, že si ji přečtu až po všech recenzních výtiscích - a taky jsem to dodržela. Hned jak jsem dočetla ten poslední, sáhla jsme po ní a pustila se do čtení. Opravdu jsme od ní očekávala strašně moc. Věděla jsme, že to bude romantické, takže jsem na to byla připravená. Je pravda, že té romantiky je tam opravdu docela dost a někomu by to mohlo vadit. Já si ale myslím, že někdy to není na škodu. Každý má občas chuť na něco romantického a podle mě je tohle správná volba!

Hlavní hrdinka Jacqueline mi byla sympatická, i když je pravda, že měla své mouchy, ale to jí podle mě jen přidávalo na reálnosti. Hlavní téma, kolem kterého se příběh točí, je znásilnění. Ano, je tam samozřejmě i hodně lásky, ale takovým zásadním tématem je tam znásilnění. Je tam popsáno to, jak se ,oběť' cítí, jak se
bojí to někomu říct a chce to držet v tajnosti a všechno to ostatní. Myslím, že to bylo hezky skloubeno i s láskou. Mě se to líbilo! Opravdu! Nejdřív jsem se opravdu trochu bála, že s toho budu zklamaná, protože tolik očekávám, ale nezklamalo mě to, spíš mě to naopak příjemně překvapilo.

Musím zmínit i zachránce Lucase, který na každou čtenářku určitě zapůsobí svým vystupováním a svou rolí v příběhu. Na mě jistý dojem udělal, to se musí nechat. Představovala jsem si ho podobně jako toho kluka na obálce. Stejné delší vlasy, stejné tetování... Postavy se mi všechny líbily. Myslím, že tam snad nebyla žádná, která by mě něčím nezaujala a která by podle mě nebyla dostatečně promyšlená. Autorka to napsala moc dobře. Bylo to čtivé, místy napínavé a u některých pasáží se vám bude až zatajovat dech. Čte se to prakticky úplně samo. Než jsem se nadála byla jsem za polovinou a pak jsem se začetla trochu víc a byl konec.


Závěr...
Tuhle knihu Vám můžu jen a jen doporučit. Myslím, že zrovna teď, v létě, je to ideální. Příběh se sice odehrává na podzim a na začátku zimy, ale to na věci nic nemění. Je to romantické, chytlavé, čtivé a není to nic náročného - takže prostě ideální letní čtení. Pořád přemýšlím, jestli mám dát čtyři nebo pět hvězdiček - už zase. Možná bych ty poloviční hvězdičky měla opravdu založit a nebo to hvězdičkové hodnocení úplně zrušit, protože to občas je opravdu hodně těžké... Ale tak, že mě to tak příjemně překvapilo, tak budu hodná :)


HODNOCENÍ: 


U psaní recenze jsem poslouchala: 

... o téhle písničce je v knize zmínka :)


Flexi

úterý 22. července 2014

RECENZE: Ohnivý anděl

Název: Ohnivý anděl
Série: Právnička Tóra (5.díl)
Autor: Yrsa Sigurđardóttir
Originální název: Horfđu á mig
Původní vydání originálu: 2009
Vydání u nás: 2013
Překlad: Eduard Světlík
Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 376
Žánr: detektivky, thrillery
Anotace: Advokátka Tóra Gudmundsdóttir má nejpodivnějšího - a nejděsivějšího - klienta své kariéry. O její služby se zajímá duševně narušený sexuální deviant ve výkonu trestu. Kupodivu však nežádá osvobození pro sebe. Přeje si, aby Tóra dosáhla znovuotevření případu, v němž byl odsouzen Jakob mladík s Downovým syndromem, za to, že údajně založil požár v ústavu pro postižené. Oheň si tam tenkrát vzal pět životů...
Už od první chvíle se vrší záhada na záhadu. Tóra začne dostávat prazvláštní esemesky, nad rodinnou jedné z obětí se vznáší podivné tajemství a kdekdo jako by měl co skrývat. Pitva ochrnuté neslyšící dívky pak přinese úděsné odhalení...
Kdo má ten strašlivý masakr na svědomí? Odsouzený Jakob, který se jako zázrakem zachránil, trvá na tom, že to byl anděl. Spatřil ho prý stát ve dveřích a pak už vypuklo ohnivé peklo.
Tóra si náhle připadá jako ve špatném snu. Vždyť kde jinde než v nočních můrách píší neviditelné ruce na zamrzlé sklo divné znaky a kde se mrtvé au-pair dožadují, že budou dál hlídat své malé svěřence?



První věta:
Kočka se ukrývá za holý, ale hustý keř utopený v temnotě.



O autorce:
První dáma islandské detektivky, která píše krásně staromódně plnícím perem a žije v Reykjavíku, kde je taková zima, že se tam musí topit i pod chodníky, je zpět. A s ní nový případ sympatické advokátky Tóry. Ten nejpodivnější. Yrsa si ovšem myslí, že psaní drsných kriminálních thrillerů člověka nezbavuje optimismu,
a při osobním setkání je toho živoucím důkazem. Naopak tvrdí, že prkenní a zasmušilí bývají spíš autoři humoristických románů. Takže na ty se zatím nechystá. Místo toho nám předkládá už pátou pozvánku na Island, do země pro většinu z nás neznámé, tajuplné i průzračné jako střípek ledu. Až na to, že tentokrát v ní nechá rozburácet plameny...



Děj...
Advokátka Tóra Gudmundsdóttir začne pracovat na případu požáru v ústavu pro postižné. Má znovu prošetřit celý případ a dokázat, že viníkem není obžalovaný Jakob, který v domově žil. Tóra se tedy pouští do pátrání a snaží se shromáždit co nejvíce pracovního materiálu, který by jí při Jakobově obhajobě pomohl. Velkou pomocí pro ní je i její přítel Matthias, který je momentálně bez práce a proto se rozhodl jí s případem pomoct.



Dojmy...
Po přečtení anotace jsem původně od knihy očekávala něco jiného. Myslela jsem, že to bude nějaká duchařina nebo něco takového, ale spletla jsem se. Bylo to úplně něco jiného, ale rozhodně to nebylo
špatné. Ze začátku se tam sice duch objevuje, ale pak už tam o něm dalších sto padesát stran není ani slovo. To mě trochu zmátlo, ale řekla jsem si, tak budiž. Hned o kousek dál jsem se setkala s Tórou a jejím případem, který mě provázel po celý zbytek knihy.

I když se mé původní očekávání nesplnilo, rozhodně mě příběh nezklamal. Poslední dobou mě hodně baví číst detektivky a kriminálky a podobné žánry, tudíž mě to hodně bavilo a byla jsme  zvědavá, jak to nakonec celé dopadne a jestli se Tóře přece jen povede najít toho, kdo ústav zapálil. Samotný vývoj celého vyšetřování byl hodně napínavý a když už jsme se do čtení pustila, nemohla jsem se od toho odtrhnout, protože za každou přečtenou kapitolou se skrývalo další napětí a další střípek toho, co mohlo Tóře pomoct k odhalení pravého pachatele. Za celou dobu, co jsem knihu četla jsem postupně měla nějaké typy, kdo by to tak asi mohl být. Nejdřív vše ukazovalo na jednoho, pak na druhého a samotný závěr byl dost nečekaný a rozhodně bych netipla, že to dopadne zrovna takhle.

Kniha se čte prakticky úplně sama. Je napínavá a autorčin styl psaní je hodně čtivý, což rozhodně také hodně přispívá k dobrému čtecímu zážitku. S islandskou literaturou, a už vůbec ne zrovna v tomhle podání, jsem se doteď nesetkala. Rozhodně si mě Yrsa S. získala a chtěla bych si od ní v budoucnu ještě něco dalšího přečíst. Na konci knihy jsou názory recenzentů na Yrsiny knihy, a nejvíc ze všech mě asi zaujala kniha Led v žilách, ale jinak všechny její knihy, které byly v Česku zatím vydány vypadají zajímavě a napínavě.



Závěr...
Byl to opravdu dobře napsaný napínavý příběh, který byl rozhodně pěkně promyšlený, protože leccos nebylo vůbec patrné na první pohled, a člověk si musí počkat na to, až se to pomaličku polehoučku vyjasní. Rozhodně mě kniha nakonec příjemně překvapila a rozhodně ji doporučuju!



HODNOCENÍ: 


U čtení jsem nic neposlouchala. 


Chtěla bych mockrát poděkovat nakladatelství METAFORA za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu si můžete zakoupit zde.

Flexi

středa 16. července 2014

Prázdninová soutěž - VYHODNOCENÍ



První soutěž na tomto blogu je u konce a je na čase zveřejnit vítěze záložek a placek. Nejprve bych ale chtěla poděkovat všem, kteří se zapojili. Celkem Vás bylo 19, což je podle mě na první soutěž a ještě ke všemu jen o záložky podle mě dobrý začátek.

Zároveň mě ale překvapilo, že jen čtyři z Vás uhádli všechny knihy. Zřejmě to asi nebylo zas až tak jednoduché, jak jsem si myslela.
Jak jsem říkala, vševhny knihy uhádli pouze čtyři z Vás, takže žádné losování nebylo potřeba. Jména výherců, nebo spíše výherkyň jsem náhodne seřazena a nejsou od prvníjo do čtvrtého místa.

Někteří z Vás chtěli, abych zveřejnila jména knih, které jste měli hádat. Takže tady je ještě jednou fotka a pod ní názvy knih.



1) 15 minus - Tomáš Zářecký
2) Easy? - Tammara Webberová
3) Erebos: Hra, která zabíjí - Ursula Poznanski
4) Hra o trůny 1 - G. R. R. Martin
5) Karanténa: Samotáři - Lex Thomas
6) Hon - Andrew Fukuda
7) Hrej hráčem 1 - Emma Hart
8) Návnada - Kent Messum
9) Ostré předměty - Gillian Flynnová
10) Vampirská akademie 1 - Richelle Mead
11) Pod kopulí - Stephen King
12) Pýcha a předsudek - Jane Austenová
13) Podezřelý - Robert Crais
14) Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti - Ransom Riggs
15) Modrá jako safír - Kerstin Gierová
16) Pátá vlna - Rick Yancey
17) Temné lži - Andrea Kane
18) Rezistence - Veronica Roth
19) Hraničářův učeň 1 - John Flanagan
20) Hunger games 2 - Suzanne Collins


No a kdo že to vlastně vyhrává placky a záložky?



1.) JEANNETTE


2.) NIKAROOVY


3.) TÁŇA


4.) LUCINDA



Moc gratuluji výherkyním :)
A vy, co jste nevyhráli nebuďte smutní, příště to třeba vyjde.

Možná bych se mohla zaměřit na posílání balíků a příště udělat soutěž o nějakou knížku :)


Flexi

úterý 8. července 2014

Seznam knih, které bych si chtěla přečíst...


Dala jsme dohromady seznam několika knih, které si chci už dlouho pořídit a přečíst. Postupně budu seznam doplňovat a škrtat ty knihy, které už jsem přečetla.

Seznam


15 minus - Tomáš Zářecký


A
Aliance - Veronica Rothová
Amazonie - James Rollins  Amy a Roger: Na cestě - Morgan Matsonová Anna krví oděná - Kendare Blake  Asylum - Madeleine Rouxová


B


C


D

Dash and Lily: Kniha přání - Rachle Cohnová, David Levithan
Destrukční deník - Keri Smithová
Dívka z nočních můr - Kendare Blake


E
Easy? - Tammara Webberová


F


G


H
Hra o trůny - George R. R. Martin
Hrej hráčem - Emma Hart


CH


I


J


K
Krásná katastrofa - Jamie McGuire


L
Legenda - Marie Lu


M
Modrá jako safír - Kerstin Gierová


N


O
Oddíl - Nick Cutter
Ošklivý - Scott Westerfeld


P
Pandemonium - Lauren Oliver
Počátek - Jessica Khouryová

Podezřelý - Robert Crais
Pod kopulí - Stephen King

Prvních 100 - Kass Morgan


Q


R
Rudá jako rubín - Kerstin Gierová


Ř


S


Š
Šest let - Harlan Coben


T


U


V
Všechna pravda co je ve mně - Julie Berryová


W


X


Y


Z
Zaklínač duší - Sebastian Fitzek
Zelená jako smaragd - Kerstin Gierová


Ž



RECENZE: Grace kněžna monacká

Název: Grace kněžna monacká
Autor: Jeffrey Robinson
Originální název: Grace of Monaco
Původní vydání originálu: 2013
Vydání u nás: 2014
Překlad: Viktor Faktor
Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 352
Žánr: biografie, příběhy ze života
Anotace: Tato kniha vznikla - jak její autor podotýká - s plnou a bezpříkladnou spoluprací se čtyřmi lidmi, kteří kněžnu Grace milovali nejvíc: s knížetem Rainierem a jejich dětmi Albertem, Caroline a Stéphanií. Lidé po celém světě hltali přímo pohádkový příběh pohádkového páru a novináři se předháněli, kdo přinese senzačnější odhalení. Možná i proto se Robinson rozhodl vnést do toho světlo a vyprávět skutečný příběh. Hluboký, silný, dojemný a poutavý. O to víc, že je pravdivý.

Jaké byly skutečné okolnosti seznámení knížecího páru? To se dozvíte přímo z úst toho nejpovolanějšího - knížete Rainiera. jak mladá Američanka Grace snášela proměnu v ikonu vystavenou nepřetržité pozornosti médií? Snad ještě nikdy nikdo nepřinesl tak intimní zpovědi nejslavnějších lidí světa jako právě Robinson. Princezna Stéphanie vůbec poprvé dokázala promluvit o tragické dopravní nehodě, která před lety stála život její matku...


První věta:
Když začalo slunce daleko v moři stoupat nad obzor, byl vzduch ještě chladný.


O autorovi:
Jeffrey Robinson, autor téhle vynikající, nesmírně citlivé biografie, prožil v jižní Francii mnoho let a kněžnu Grace i její rodinu dobře znal. Jeho četné rozhovory s knížetem Rainierem jej pak přivedly k rozhodnutí vypovědět celou pravdu o nejdůležitějších událostech života monacké knížecí rodiny.



Děj...
Celá kniha vypráví příběh o Grace Kellyové, mladé americké herečce, která se provdala za monackého knížete Rainiera. Dozvídáme se jaké byly její začátky s hereckou kariérou, jak postupně spolupracovala s různými režiséry a jak to všechno zvládala. Postupně se seznamujeme i s Rainierem, se kterým se poprvé setkala při focení a jak se sbližovali. V neposlední řadě je v knize zmínka o jejích dětech a také o samotném monackém knížeti.


Dojmy...
Jelikož šlo o první biografii, kterou jsem četla - nebo spíš dočetla do konce - měla jsem jistá očekávání. Například jsem počítala s tím, že čtení této knihy nebude lehké, ale ona se v podstatě četla úplně sama. Jeffrey Robinson vše podává takovým způsobem, že Vás čtení baví a příběh monacké knížecí rodiny Vás stále víc a víc zajímá. Na úplném začátku si můžete přečíst úvodní slovo od samotné Nicole Kidman, která ztvárnila Grace ve filmu, který vznikl právě díky této knize. No a pak nás Jeffrey vrhne rovnou do doby, kdy se Grace narodila a jak postupně rostla a začínala se zajímat o filmy a herectví. Je zde ukázáno, jak těžké bylo (a pravděpodobně pořád je) získat roli v nějakém dobrém filmu a udělat si jméno ve světě a mezi lidmi.

Ze všeho nejvíc mě bavila ta část, kdy přišel na scénu kníže Rainier. Jejich seznamování a vše bylo opravdu velmi kouzelné. Líbilo se mi postupně pronikat do jejich života a poznávat ty dva ať už jako dvojici, tak i každého zvlášť. Čtenář se dozvídá i to, jak těžké je pro známé osobnosti a celebrity uniknout fotografům a novinářům, kteří jsou schopni udělat prakticky cokoli, aby dostali to, pro co přišli a neodejdou, dokud to nedostanou! Ani kníže se svou rodinou toho nebyla ušetřeni a v některých chvílích pro ně nebyl boj s novináři vůbec jednoduchý. Člověk si může jen domýšlet, jak nepříjemné asi musí být mít v patách fotografy, kteří jen čekají až zase něco vyvedete, aby z toho mohli udělat nový trhák ve světě novinařiny.

Není pochyb, že Grace byla úžasná žena. Velmi silná, krásná, odhodlaná panovnice, která pomáhala kde se dalo a milovala své děti, které vychovávala s láskou. O téhle jedinečné ženě by se dalo mluvit dlouho. Pokud Vás její život zajímá, není nic lepšího než si tuhle knihu přečíst, protože to stojí za to. Navíc je od spolehlivého zdroje, protože Jeffrey Robinson znal Grace a celou její rodinu...
Samotná Graceina smrt Vás dostane a všechny ty informace kolem jsou velice zajímavé a nenechá Vás to být, dokud se všechno nedozvíte.


Závěr...
Tuhle knihu doporučuji rozhodně všem, kteří se chtějí o Grace a jejím životě něco dozvědět, protože je to spolehlivý zdroj informací, který Vás vtáhne do sebe a všechno se dozvídá postupně. Další výhodou této knihy je, že se nezabývá jen samotnou Grace, ale ukazuje nám i to, jaký byl Rainier a jejich tři děti, no a také jaké je Monako úžasné. Knihu si ale může přečíst úplně každý, protože je neskutečně čtivá, takže její čtení nebude dělat problém téměř nikomu.


HODNOCENÍ: 


U čtení jsem nic neposlouchala. 



Chtěla bych mockrát poděkovat nakladatelství METAFORA za poskytnutí recenzního výtisku.
Knihu si můžete zakoupit zde.

Flexi




čtvrtek 3. července 2014

RECENZE: Nemám žádné jméno

Název: Nemám žádné jméno
Autor: Dagmar Hilarová
Vydání u nás: 2012
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 96
Žánr: autobiografie, příběhy ze života
Anotace: Neuvěřitelný příběh české básnířky a spisovatelky Dagmar Hilarové. Krátce před patnáctými narozeninami byla transportována do terezínského ghetta a strávila zde více než dva roky.
Knihu vydala pod svým jménem nizozemská spisovatelka Miep Diekmann, která si autorství neprávem přisoudila poté, co jí skutečná autorka důvěřivě svěřila svůj rukopis. Po více než třiceti letech vychází autorské dílo Dagmar Hilarové, které získalo již tři významná literární ocenění, v českém jazyce, jak si to vždy přála.


První věta:
Svět je jeden velký ranč a život nosí kolty zatraceně nízko.


O autorce:
Dagmar Hilarová (1928 - 1996) byla česká spisovatelka a básnířka. Těžiště její práce bylo v tvorbě pro děti. Za svůj život publikovala přes 60 knih a přispívala do více než 60 časopisů. Její verše byly přeloženy do mnoha jazyků. Psala verše, povídky, aforismy, epigramy, knížky pro děti, účastnila se četných literárních
pořadů a besed s posluchači. V pražské literární kavárně Viola byla uvedena pásma její poezie. Její básně byly recitovány v Umělecké besedě v Praze. Spolupracovala s Československým rozhlasem.

V letech 1943 - 1945 byla Dagmar Hilarová v koncentračním táboře Terezín, kde vznikl základ této knihy. V knize použitou, zhudebněnou báseň Chléb na gramofonovou desku nazpíval národní umělec Karel Berman.



Děj...
Jde o příběh tehdy patnáctileté dívky Dagmar Hilarové, která byla poslána do terezínského ghetta, kde strávila více než dva roky svého života. Psala si deník, do kterého zapisovala dění v Terezíně. Krutou pravdu, nad kterou může dnešní člověk jen nevěřícně kroutit hlavou a představovat si, jak se nejspíš vězeň v Terezíně musel cítit a co všechno musel vydržet a vytrpět aby přežil - což se nepodařilo všem. Právě tento deník se později dočkal své knižní podoby - avšak ne zrovna té nejlepší - a až o mnoho let později se konečně dočkal českého vydání, což bylo autorčiným posledníma přáním.


Dojmy...
Napsat dobrou recenzi na tuhle knihu je skoro až nemožné, přesto se o to alespoň pokusím. K přečtení této knihy mě vedla hlavně zvědavost. Byla jsem zvědavá na to, jak to asi tenkrát vypadalo - a po přečtení této knihy bych to raději ani nevěděla. Ale je pravda, že o tomhle by měl vědět každý! Každý by si měl přečíst tuhle knihu, aby pochopil, jak to tenkrát bylo a jaké máme štěstí, že žijeme v této době. Jasně, tohle mnoha z Vás slyší pořád, ať už od babiček, dědečků, nebo ve škole od učitelů... Ale všichni mají pravdu!



,,...Stáváš se číslem
v kartotéce něčí
vzali ti domov...''

Na samotném začátku se můžete dočíst o samotném příběhu knihy. Příběh Dagmar Hilarové si totiž přisvojila nizozemská spisovatelka Miep Diekmann, která prohlašovala, že tato kniha je její dílo a Dagmar Hilarová napsala pouze básně, které jsou v knize obsaženy - a které mimochodem perfektně doplňují text. Tohle mi přijde jako (s prominutím) pěkná sprosťárna! Jak může někdo něco takového udělat? Jak si vůbec někdo může dovolit přivlastnit takové dílo někoho, kdo si toho tolik vytrpěl, aby přežil a mohl své zápisky vůbec zveřejnit a dostat mezi lidi? Tohle snad ani nejde pochopit. Důležité je, že vše vyšlo na pravou míru a kniha-deník Dagmar Hilarové byla vydána v češtině tak, jak si to přála.

''...a na tvé hrudi klečí
že umřít nemůžeš
ani pokojně žít...''



Čtení samotné knihy je neskutečně děsivé. Při představě, že lidé opravdu žili v tak strašlivých podmínkách, že Dagmar opravdu převážela mrtvá těla na vozíku a prožívala tak strašlivou samotu, když poslali její rodinu
transportem do Osvětimi - a později poslali pryč i její terezínskou lásku Jiřího Pavla (bratra Oty Pavla) - a ona zůstala úplně sama... To je prostě strašné! Celý její příběh mě velice zasáhl a upřímně se jí klaním, jak tohle všechno mohla vydržet a přežít a pak s těmi vzpomínkami žít po zbytek života - stejně tak všichni ostatní, co přežili tuhle hrůzu.



Závěr...
O tomhle tématu a celé knize by se dalo mluvit strašně dlouho, ale myslím, že úplně nejlepší bude, když si knihu každý z Vás přečte sám a udělá si na ní i na celou tu dobu vlastní názor. Je něco jiného, když si čtete mé pocity a dojmy na tuhle knihu a když je sami zažíváte při čtení.
Hodnotit tuhle knihu je nemožné. Pokud bych měla hodnotit tu dobu, ten děj, tak se mi to vůbec, ale vůbec nelíbilo! Dalo by se použít spoustu synonym, která by vyjádřila mé dojmy, ale ta už by nebyla tak úplně lichotivá a patřičná. V tomhle případě nebudu hodnotit knihu jako takovou, ale dubu hodnotit sílu, kterou Dagmar Hilarová měla a to, jak velký dojem na mě udělala. Mám před touhle paní Spisovatelkou velký respekt, který se nedá vyjádřit jen několika hvězdičkami!


HODNOCENÍ: 


U čtení jsem nic neposlouchala. 



Chtěla bych mockrát poděkovat nakladatelství FRAGMENT, které mi poskytlo recenzní výtisk této knihy.
Knihu si můžete zakoupit zde.

Flexi

středa 2. července 2014

Letní čtení 2014 - plány


Ahojky,
všimla jsem si, že hodně blogerů zveřejňuje své čtecí plány na léto a tak jsme se rozhodla, že se s Vámi také pochlubím o ten pomyslný seznam knih, které chci přes léto stihnout přečíst. Možná přibudou další knihy, které objevím v průběhu léta a přečtu si je a tak dál, takže tohle jsou spíš takové ty VIP, které chci určitě přečíst. :)

Na konci léta napíšu článek, ve kterém tak nějak shrnu celé prázdniny, jak jsem si ve čtení vedla, jestli se mi podařilo přečíst to, co jsem chtěla a jak se mi to líbilo, popřípadě co dalšího (mimo 'seznam') jsem přečetla, i když myslím, že budu ráda, když přečtu tyhle knihy, protože vzhledem k tomu, jak jsem si ve čtení vedla (nebo spíš nevedla) minulé léto... no.. :D Radši se pojďme kouknout na ty VIP krásky.

Původně jsem chtěla začít povinnou četbou, ale kdo by jí začínal, že? :D Takže začnu tím, co mám rozečteno, protože to jsou taky knížky, které jsem chtěla přečíst a léto už řece je, tak co?


Jako první tu mám Grace kněžnu monackou, kterou jsem začala číst už minulý týden, ale po pár kapitolách jsme jí odložila, protože jsem musela dočíst Městro ztracených duší. No a teď v neděli jsem se k ní vrátila. Zatím se mi to hodně líbí. Žádný životopis jsme do teď nečetla, takže je to pro mě něco nového, ale je to napsáno tak čtivě, že se to čte samo :)




Jsem už v polovině, takže do konce týdne bych to mohla dočíst :)




No a abych s tím svým čtecím seznamem pohnula hned na začátku, tak jsme se včera pustila do teňoučké knížečky o ženě, která byla vězněná v Terezíně - Nemám žádné jméno. Je to místy až děsivé, když si člověk představí, že se to opravdu dělo.




U téhle knížky jsem také v polovině. Je tenká a má málo stránek, takže bych jí dneska mohla dočíst.




Po dočtení knihy Nemám žádné jméno bych si chtěla trochu odpočinout od všech těch faktů, které v Grace i v Nemám žádné jméno jsou a chtěla bych se pustit do thrilleru Ohnivý anděl. Jo já vím, je to docela velký skok, ale proč ne, že? Od všech těch faktů se líp odpočinout nedá. :)




A po thrilleru by to chtělo zase trochu romantiky, takže pak bych si chtěla přečíst Easy?, kterou už si chci přečíst strašně moc dlouho a teď, když už jí mám konečně doma se do ní musím co nejdřív pustit :)




A abych využil toho volna, musela jsem sem zařadit i Přechod, což je pořádná bichle a šetřím si ji na prázdniny už asi od dubna a moc se na ní těším. Mamka jí už četla a proto nesmím být pozadu a musím to rychle přelouskat i já :D... a mimochodem, už jsem říkala jak je ta obálka úžasná?




Teď se konečně přesuneme k povinné četbě. Jako první bych si chtěla příst knihy od Edgara Allana Poea. Nejdřív se asi vrhnu na tenkou knížečku Černý kocour, která je doplněna úžasnými ilustracemi.




Jámu a kyvadlo bych chtěla také o prázdninách stihnout přečíst, i když je pravda, že zrovna tuhle knihu v povinné četbě nemáme (kupodivu), ale mě Poeovi povídky zajímají a lákají, takže jsem si jí také musela pořídit. Kdybych ji nestihla přečíst teď v létě, tak si na ní určitě udělám čas u během školního roku.




Nad Šifrou mistra Leonarda jsem přemýšlela už dlouho. Chtěla jsem zkusit něco od Browna. No a když jsem pak zjistila, že nám ji dali ho povinné četby, byla jsem příjemně překvapená a potěšená. Konečně záminka proč si knihu koupit a přečíst :D




Ta obálka je úžasná! Moc se mi líbí jak jsou ty číslice takové lesklé nebo jak bych to nazvala. Taky mě hodně překvapilo, že je to taková ta polo měkká vazba (něco jako u Ten, kdo stojí v koutě), snad víte co myslím.
A je to i celkem bichlička, no uvidíme, jak to všechno stihnu (nebo spíš nestihnu) :D




No a na samotný závěr tu má ještě všechny společně. Budu mít co dělat, aby to všechno přelouskala :D



Kolik knih plánujete přes prázdniny přečíst vy a jaké? :)

Flexi