RECENZE: Krásní mrtví - Jonas

Název: Jonas
Série: Krásní mrtví (1.díl)
Autor: Eden Maguire
Originální název: Beautiful Dead - Jonas
Původní vydání originálu: 2009
Vydání u nás: 2011
Překlad: Edita Drozdová
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 274
Žánr: fantasy, sci-fi, horory
Anotace: Nejsou živí. Nejsou mrtví. Něco mezi tím. V průběhu jednoho roku zemřou za podivných okolností čtyři mladí, krásní lidé, studenti ellertonské střední školy. Jonas, Arizona, Summer a - Phoenix. Ta poslední smrt zasáhne Darinu nejvíc. Byl to její kluk, její veliká, největší láska... je její setkání s Krásnými mrtvými zkutečné? Co znamenají ta andělská křídla, která vidí, slyší a která nakonec sama dostává? Jonas zemřel jako první, zabil se na motorce. Ale je tolik nezodpovězených otázek... Odhalí Darina včas temná tajemství, aby tak vykoupila duše Krásných mrtvých?


První věta:
První věc, kterou jsem uslyšela, bylo bouchání dveří ve větru.


O autorovi:
Eden žije střídavě ve velké Británii a Spojených státech. Kromě literatury se zajímá o nadpřirozeno a temné stránky života. Volný čas tráví nejraději v přírodě, především u svých přátel na ranči v Coloradu, kde také
nalezla inspiraci pro svou tetralogii Krásní mrtví. V současnosti už Eden pracuje na další sérii Dark Angel, jejíž první dva díly vyšli v roce 2011 v angličtině.


Děj...
Za poslední rok v Ellertonu zemřeli čtyři studenti zdejší střední školy. Jako poslední to byl Phoenx, jehož ztrátu nese Darina velmi špatně. Byl to její kluk. Chodili spolu sice jen dva měsíce, ale ona ho velmi milovala a nedokáže si představit život bez něj. Jednoho dne však narazí na starý dům a stodolu, jejíž bouchání dveří ji přivede právě na tohle místo. To, co nalezne nejprve nechápe. Čtyři mrtví studenti jsou živí, nebo spíš nemrtví... Hrdinka se pokouší odhalit jejich tajemství a pak jednomu z nic, Jonasovi, pomoci s vyřešením jeho smrti. Jen díky tomu se smí vídat se svým milovaným Phoenixem.



Dojmy...
Přemýšlím, co o téhle knížce napsat. Vlastně toho není ani moc, co bych chtěla říct. Příběh se mi líbil, byl hezky napsaný, ale že by to bylo něco extra úžasné, na co bych zírala s otevřenou pusou a tajila dech, to se zase říct nedá. Jedno velké plus tahle kniha ale přece jen má. Vystupují tam zombíci. Já jsme doposud žádnou takovou knížku nečetla, takže zombí je pro mě taková novinka co se týče knih. Vlastně jsem ani moc neslyšela o nějakých dalších knihách se zombi. Akorát mě, jako asi většinu z vás, zmátli ty křídla na obálce. Každý by řekl, že jde o anděli, ale opak je pravdou.



Teď zabrousím trochu mezi postavy. Hlavní hrdinka Darina je opravdu velmi zvláštní. Já vlastně abych řekla pravdu ani nevím, co si o ní mám myslet. Že by mě nějak oslovila, to se říct nedá. Měla i své silné stránky, to je pravda. Pár jich tam skutečně bylo, ale ne moc. Nebyla mi nijak extra sympatická. Když se ale přesunu ke čtveřici nemrtvých zombi studentů a zároveň i Darininých spolužáků, tady už by se našlo pár oblíbenců.    Jonas mi přišel dost fajn. Oblíbila jsem si ho asi nejvíc. Škoda jen, že je o něm jen tenhle první díl. Dále pak Phoenix, ten mi byl hodně sympatický a hlavně části, kde byli společně s Darinou se mi dost líbili. Jo vím, je to takové zmatené. Darina mi sympatická nebyla, ale spolu s Phoenixem jo. Trochu se do toho zamotávám. No a nakonec Hunter, ten je něco jako šéf Krásných mrtvých. byl celkem fajn.

Závěr...
Některým se jména jako Arizona, Phoenix a další líbit nemusí, ale mě k příběhu tak nějak sedí a líbí se mi. Styl psaní je jednoduchá. Knihu bych přirovnala k takové oddechovce. Nic náročného na čtení. Nejvíc se mi líbil konec a to, jak se to všechno vyřešilo. Pár věcí mi tam sice tak úplně nesedělo, ale nebylo to nijak zlé. Asi se budu opakovat, ale kniha se mi i přes to všechno líbila a nebyla tak špatná. Moc jsem od ní neočekávala a tak mě nijak extra nezklamala a byla přesně taková, jaká jsme myslela že bude. jak tedy zní můj konečný verdikt? Dávám 3 hvězdičky. Váhala jsem, jestli dát tři nebo čtyři, ale rozhodla jsem se pro tři, ať mám do druhého dílu nějakou rezervu a uvidíme, co se s toho vyklube.

HODNOCENÍ: 

U čtení jsem hlavně poslouchala:

Flexi

On My Wishlist (6)

Tohle meme je dost známé a po krátkém zvažování jsem se rozhodla také zapojit. Vymyslela ho
Book Chick City. Pro ty, kteří o tomto známém meme ještě přece jen neslyšeli: jde vlastně o to, že každou sobotu zveřejním některé knihy, které bych si chtěla co nejdříve koupit.

Je tu zase sobota a přináším Vám další knihu, kterou bych si chtěla koupit. Na to, kolik jich už mám na seznamu se do koupi moc nehrnu. Moc se mi líbí obálka a anotace taky nezní špatně. A co že je to za knihu?

Krásná katastrofa

by 

Jamie McGuire

Flexi

RECENZE: Léto na druhou

Název: Léto na druhou
Autor: Britta Keilová
Originální název: Zwei Sommer
Původní vydání originálu: 2007
Vydání u nás: 2010
Překlad: Tereza Pecáková
Nakladatelství: CooBoo
Počet stran: 184
Žánr: román
Anotace: Láska sice hory přenáší a také je mocnou čarodějkou, ale někdy se zdá, že je víc zlomyslnou a krutou ježibabou. Marie a Isabela jsou nejlepší kamarádky. nebo spíše byly.Najednou se na sebe ani nedokážou podívat. Jedna kvůli pocitu zrady, druhá ze studu. A společně plánované léto se stává velkou a nepříjemnou neznámou. Překonají hořkou pachuť posledních dní, nebo to všechno hezké, co kdy spolu prožily, hodí za hlavu jen pro Oliverovy sametové rty?


První věta:
Miluju te.
Tuhle esemesku poslal Oliver.

O autorce:
Německá autorka románu Léto na druhou. Zatím nenapsala žádné další knihy. (Víc informací ani fotku jsem nesehnala.)

Děj...
Marie zjistí, že její kluk Oliver miluje její nejlepší kamarádku Isabelu. Není to pro ní jednoduché. Jak by také
mohlo být? Vždyť Isa ji zradila. Odjede na prázdniny k tetě Doro. Pár týdnů u moře a ve společnosti skvělé tety... To by jí snad mělo trochu vylepšit náladu. Při posedávání na vyhlídkové věži, kterou pokřtili ,Titanik', zaslechne nějakého kluka jak hraje na kytaru. Ukáže se, že se jmenuje Marek a v jeho společnosti se cítí přece jen o něco lépe.



Dojmy...
Romány příliš nečtu. Moc mě to k nim netáhne, ale tenhle se mi svým způsobem zalíbil už na začátku. Četlo se to lehce a je to taková fajn oddechovka. Dvě holky, nejlepší kamarádky, které rozdělí láska ke stejnému klukovi. Takové dobré počteníčko. Přiznám se, že tuhle knihu jsem už jednou četla. Asi před rokem. Pamatuji si, že tenkrát se mi taky moc líbila, i když netvrdím, že je to nějaký zázrak.

Jestli se mi na ní něco opravdu zamlouvalo, je to to, že je příběh rozdělen na dvě části.
Jedna je nazvaná Marie, kde se píše o pocitech holky, které přebrala kluka její nejlepší kamarádka, a pak druhá část Isabela, kde jsou popsány myšlenky a emoce holky, která se zamilovala do kluka své kamarádky.


Kdybych měla posuzovat, která z dívek mi byla nejsympatičtější, asi bych se nedokázala rozhodnout. Obě měli něco do sebe a argumenty obou stran byly věrohodné a docela i reálně napsané. Co se týče chlapeckých postav, rozhodně jsem si víc oblíbila Marka. Je tajemný, muzikant, sympatický a já jsem si ho z celé knihy oblíbila asi nejvíc. Škoda, že ho tam nebylo víc. Oliver, kolem kterého se vlastně všechno točí, mi nepřišel ničím až tak zajímavý. Abych řekla pravdu, nevím, co na něm ty dva viděli. Velkou část zabíral hlavně v části Isabela, kde byla možnost ho poznat trošku víc, ale ani tak si mě ničím nezískal tak jako Marek.

Závěr...
Pokusím se to všechno shrnout dohromady. Tenhle román nepatří mezi ty se šťastným koncem. Na druhou stranu je konec napsán takovým způsobem, aby nepůsobil příliš šťastně ani příliš tragicky. Spíš něco mezi tím. Jak už jsme říkala, je to taková dobrá oddechovka. Žádný složitý děj, nad kterým je třeva se pořádně zamyslet a pekelně se soustředit, aby jste pochopily všechna fakta. myslím, že není třeba to dál rozvádět.

HODNOCENÍ: 

U čtení jsem hlavně poslouchala:

Flexi

RECENZE: Škola noci - Vyvolená

Název: Vyvolená
Série: Škola noci (3.díl)
Autor: P. C. Castová - Kristin Castová
Originální název: Chosen
Původní vydání originálu: 2008
Vydání u nás: 2010
Překlad: Jana Kunová
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 272
Žánr: sci-fi, fantasy
Anotace: Učednice velekněžky Zoey Redbirdová má spoustu problémů. Zaprvé si myslí, že narozeniny a Vánoce by se neměly míchat dohromady, i když se oslavenec narodil čtyřiadvacátého prosince. Zadruhé se zapletla se třemi kluky naráz. Zatřetí si začíná až podezřele rozumět s nejotravnější holkou na škole, kterou její ostatní kamarádi nemůžou ani cítit. Nejvíc ji však trápí, co se děje s její nejlepší přítelkyní. Stevie Rae možná vstala z mrtvých, ale změnila se - tak moc, že už pro ni nejspíš neexistuje cesta zpět. Jenomže tomu Zoey prostě nechce věřit, a proto začíná zoufale spřádat plány na její záchranu. Všechno ovšem musí stranou, když Školou noci otřese hrůzná vražda... V třetím díle série Škola noci sledujeme další trable budoucí upírky Zoey Redbirdové, kterou - podobně jako v předchozích částech, Označená a Zrazená - ani báječné nadpřirozené schopnosti neuchrání před bolestnými omyly a průšvihy dospívání.

Může obsahovat spoilery k druhému dílu (Zrazená)!!!

První věta: 
,,Jo, moje narozky stojí prostě za houby,'' řekla jsem svojí kočce Nale.

O autorkách:
P. C. a Kristin Castovi (matka a dcera) spojili své síly a vznikla kniha o upířím internátu, Škola noci. P. C. Castová je uznávaná autorka paranormálních romancí a komerční fantastiky a také středoškolská učitelka. Kristin Castová studuje na vysoké škole obor komunikační studia a touží se stát slavnou spisovatelkou. Obě žijí v oklahomském velkoměstě Tulsa, kde se také děj Školy noci odehrává.


Děj...
Zoey slaví své sedmnácté narozeniny. Je čtyřiadvacátého prosince, tudíž jsou i Vánoce. Mladá ,upírka' oslavuje se svými kamarády a následně i s babičkou. Do toho všeho se připlete i její matka, kterou svým způsobem poslal Zoeyn nevlastní otec, kterému říká ,tupčím'. Narozeniny se stávají noční můrou a s nimi i celý měsíc. Zoey se snaží pomoct své nejlepší kamarádce Stevie Rae, která je tak nějak nemrtvá a zároveň se snaží vyznat ve svých citech ke třem klukům. Všechno jí začíná padat na hlavu a ona zjišťuje, že bude velmi těžké, ne-li nemožné všechno urovnat. Pokažené narozeniny se v porovnání s tím, co ji čeká stávají maličkostí.

Dojmy...
Začnu tím, co mě na téhle knize nadchlo nejvíc a to je obálka. Je mi jasné, že ze samotnou kvalitou knihy to nemá nic společného, ale o obálce se prostě musím zmínit. Kombinace černé se zelenou se mi neuvěřitelně líbí a celkem mi ke knize i sedí, protože se tam v celkem velké míře baví o zemi. Tím myslím o živlu. Takže zelená je na místě.

Tak a teď se opravdu už přesunu k samotné knize, respektive k příběhu. Je tam napětí, nějaká ta temnota a také překvapení. Ano pár věcí mě na téhle knize dost zaskočilo. Když to upřesním, tak jedna osoba (neřeknu jaká) mě svým chováním a pozdějším, když to tak řeknu odhalením své pozice v příběhu dost překvapila. A teď k hlavní hrdince. Myslím, že to bylo právě u recenze na Označenou, kde jsem psala, že Zoey je sympatická a je lehké si ji oblíbit, nebo prostě něco v tom smyslu. V tomhle díle bych jí ale sama nejradši uškrtila a roztrhala na kusy a to doslova. Svým chováním mi v tohle díle připomínala takový ten typ holky, která neví co přesně chce. Na začátku mi přišla ještě fajn, ale asi od půlky už mi začala tak nějak lézt na nervy právě svým chováním. Ani se Erikově chování na konci knihy nedivím, ale nic vám nebudu prozrazovat. Na druhou stranu právě Afrodita, která se v prvním díle chovala jako pěkná mrcha (když to tak musím říct), právě v tomhle díle mi přišla fajn a celkem jsem si jí i oblíbila.

Nakonec bych ještě zmínila pár věcí. Místy mi to přišlo, jako by vždycky, když se Zoey dostane do průšvihu nějakým záhadným způsobem jedna část vyřešila díly modlitbě k Nyx. Tohle mi přijde už celkem ohrané a chtělo by to něco nového. Ale to je jen můj názor. Každý se na to dívá z jiného úhlu pohledu a vidí to jinak.

Závěr...
Když to všechno shrnu dohromady, nebylo to zas až tak špatné. Série se mi líbí, to jsem říkala už u Označené. U tohoto dílu mi sice pár věcí tak úplně nesedělo jak by mělo, ale děj zase nebyl ta špatný. Šlo tu spíš víc o city než o nějakou velkou akci, ale nevadí mi to. Pořád se nemůže něco dít. Doufám ale, že se Zoey brzy vzpamatuje a nebude ničit to, i když jí toho už moc nezbylo. Měla by se nad sebou zamyslet a ujasnit si co dělá. Na jednu stranu jí chápu, chce všem pomoct a zbavit se zla, na druhou stranu někdy nemyslí na to, jaké to bude mít následky. Protentokrát to bude trošičku slabší hodnocení.

HODNOCENÍ: 

U čtení jsem hlavně poslouchala:

Flexi

On My Wishlist (5)

Tohle meme je dost známé a po krátkém zvažování jsem se rozhodla také zapojit. Vymyslela ho
Book Chick City. Pro ty, kteří o tomto známém meme ještě přece jen neslyšeli: jde vlastně o to, že každou sobotu zveřejním některé knihy, které bych si chtěla co nejdříve koupit.

Pro dnešek jsem vybrala knihu, o které se v nedávné době dost mluvilo a myslím, že pořád dost mluví. Dost mě svým nápadem zaujala a i recenze na toto knihu jsem velmi často kladné a chvalné. Tudíž jsme ji musela zařadit na svůj, už tak dost dlouhý seznam a doufám, že si ji co nejdřív koupím a přečtu.

Ten, kdo stojí v koutě

by

Stephen Chbosky

Flexi

Rozhovor s Michaelou Burdovou

Rozhodla jsem se to tu trošičku zpestřit rozhovorem s mladou talentovanou českou spisovatel fantasy literatury, s Michaelou Burdovou, jejíž série Křišťály moci mě přivedla ke čtení fantasy a jsem za to neskutečně ráda :)

1.) Ahoj. Mohla by si o sobě říct pár zajímavostí pro ty, kteří o tobě a tvých knihách zatím neslyšeli?
Jasně a ráda J Knížky píšu od 16 let, moje prvotina fantasy trilogie Poselství jednorožců získala 3. místo ceny dětí ankety SUK 2009, odkoupilo ji srbské nakladatelství Evro Giunti, příští rok bude přeložená do slovenštiny a také se chystá vydání jako omnibus. Dále jsem napsala tetralogii Křišťály moci, opět fantasy, která se za rok 2011 umístila na 12. místě oblíbenosti dětských knih v anketě SUK. Moje nová knížka Syn pekel – Vlčí krev je temná fantasy pro náctileté o vlkodlacích. Vlkodlak Neran se zaplétá s elfkou ze své minulosti, kterou nenávidí, jdou po něm Temnovlci, a aby toho nebylo málo, nechtěně se zaplétá i do boje 13 démonů J

2.) Jaké byly tvé začátky s psaním? 

Byla to taková náhoda. Prostě jsem si řekla, že zkusím napsat svůj příběh, a ono mě to začalo strašně bavit! Nechtěla jsem dělat nic jiného! A když jsem zkusila poslat Poselství jednorožců 1. díl do Fragmentu, líbil se jim. Tak to začalo.

3.) Plánuješ někdy napsat knihu pro dospělé? Jaký by to byl žánr?

Zatím ne. Ale pokud někdy ano, asi horor nebo nějakou romanci.

4.) Seznámila by si nás se svými vydanými knihami?

Myslím, že jsem to shrnula v 1. otázce J Pro více informací bych vás ráda pozvala na své stránky: http://burdova-michaela.blog.cz, kde si o mých knížkách můžete přečíst víc.

5.) jaká kniha se ti podle tebe zatím nejvíc povedla a proč?

Asi nejvíc pyšná jsem na Syna pekel. Vždycky jsem chtěla napsat takovou knihu. Líbí se mi zápletka i děj a ráda jsem prožívala Neranovo dobrodružství. Je to trochu záporák a já ráda píšu o záporácích :D

6.) Chtěla by si, aby byla tvá kniha v budoucnu zfilmovaná? Jakou zemí a u které by sis to přála nejvíc?

Samozřejmě by to bylo úžasný! Přála bych si USA nebo Anglii.

7.) Koncem února vyšla tvá další kniha. první díl dvoudílné série Syn pekel: Vlčí krev. Pověs nám o ní něco a jak tě napadlo psát zrovna o vlkodlacích?

Zbožňuju vlkodlaky. A lákala mě myšlenka stvořit je ve fantasy zemi, protože příběhů o vlkodlacích v moderním světě je spoustu. S Temnovlky mi hodně pomohl můj přítel, díky němu vlastně tenhle nápad vznikl – Temnovlci jsou vlkodlaci mnohem horší, silnější a celkově skoro nezničitelní. Jejich vůdkyní je Aragen, která má své cíle a nezastaví se před ničím. Teď se jejím cílem stal Neran a to se mu vůbec nelíbí. Mají spolu nevyřízené účty. Jenže stejně tak má Neran nevyřízené účty s elfkou Liadel, jenže ji potřebuje, aby odčinil svou zradu.

8.) Jak to vypadá z druhým dílem a na co se můžeme těšit?

Druhý díl mám hotový, takže série je ukončená. Můžete se těšit ještě na více zrady, na Neranova bratra Gerrata, a na další tajemství.

9.) Máš nápady na nějakou další knihu, popřípadě začala jsi na ní už pracovat?

Budu teď pracovat na dvou knihách – na příběhu o kočkorohovi Snížkovi (z Poselství jednorožců), který se dostane do sporů s trpaslíky, kteří žerou kočkorohy, a na nadpřirozené romanci.

10.) Co by si vzkázala těm, kteří tvé knihy nečetli?

Ať to zkusí. Myslím, že nebudete litovat, do psaní dávám celé srdce a jsem nadšená, když se o svůj příběh můžu podělit s dalšími novými čtenáři! Tak se přidejte, ať můžeme zažívat dobrodružství všichni společně!

11.) Na závěr... Děkuji Ti za rozhovor a čas. Moc si toho vážím :) Přeji Ti mnoho dalších úspěchů jak s tvou tvorbou, tak i v osobním životě ;).

Moc děkuju, otázky byly super ;-) I tobě přeju mnoho štěstí a úspěchů!

Flexi

RECENZE: Škola noci - Zrazená

Název: Zrazená
Série: Škola noci (2.díl)
Autor: P. C. Castová - Kristin Castová
Originální název: Betrayed
Původní vydání originálu: 2007
Vydání u nás: 2010
Překlad: Jana Kunová
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 320
Žánr: sci-fi, fantasy
Anotace: Zoey Redbirdová si pomalu zvyká na upíří Škole noci a svědomitě se připravuje na roli předsedkyně elitní studentské organizace Dcery temnoty. Konečně má pocit, že někam patří, a dokonce má i chlapce. Možná i dva... městem Tulsa však náhle otřese zmizení středoškolského fotbalisty, a když se jeho mrtvola najde poblíž areálu upíří školy, instinkt Zoey napovídá, že je to teprve začátek něčeho skutečně zlověstného. Jako obvykle se nemýlí. Brzy přibude další hrůzná vražda, podezření padá na upíry a možná není tak docela neopodstatněné... Zoey proniká stále hloub do spleti intrik, ale zjišťuje, že je toho na ni příliš. To ale ještě netuší, že se její nejbližší zanedlouho ocitnou ve smrtelném nebezpečí a někoho z nich prostě zachránit nedokáže. Zrazená přináší pokračování příběhu o napínavém osudu budoucí upíří velekněžky Zoey, který započal v Označené, první části světově úspěšné a populární Školy noci.

Může obsahovat spojlery k prvnímu dílu (Označená)!!

První věta:
,,Nová holka. Tamhle, koukni,'' řekla Shaunee a posadila se k velkému stolu, který má naše parta ve školní jídelně (výstižněji řečeno v hodovním sále) tak nějak předplacený.

O autorkách:
P. C. a Kristin Castovi (matka a dcera) spojili své síly a vznikla kniha o upířím internátu, Škola noci. P. C. Castová je uznávaná autorka paranormálních romancí a komerční fantastiky a také středoškolská učitelka.   Kristin Castová studuje na vysoké škole obor komunikační studia a touží se stát slavnou spisovatelkou. Obě žijí v oklahomském velkoměstě Tulsa, kde se také děj Školy noci odehrává.


Děj...
Zoey už si připadá na nové škole jako doma. Stala se novou předsedkyní Dcer temnoty a připravuje se na svůj první úplňkový rituál. Kamarádi ji ve všem pomáhají. Dokonce má i nového kluka a není to nikdo jiný než Erik Night, slavný krasavec Školy noci a velký herecký talent. Jenže Erik odjede na soutěž a kolem Zoey se začne motat Loren, jeden s dospělých upírů. K tomu všemu se přimíchají ještě přípravy na rituál a zmizení kluků, které Zoey zná ze svého ,starého' života. Začíná toho na ní být dost. A co teprve to, co se přihodí po úplňkovém rituálu.


Dojmy...
Tento díl mě dost překvapil. Hlavně několik zásadních věcí, které tu nebudu rozepisovat. Pěkně si to hezky přečtěte. Na rozdíl od prvního dílu, kde mi Zoey přišla fajn, ve druhém dílu mě místy dost štvala. Teď budu možná trochu spojlerovat, ale copak jí nestačí jeden kluk? To jich musí mít hned několik? Někdy mi to přišlo, jako by zapomněla, že je s Erikem. Na druhou stranu jí svým způsobem chápu. Bylo toho na ní moc a   za takových okolností asi není nejlehčí přemýšlet o jiných věcech (zdá se to jenom mně, nebo jsem to napsala dost chaoticky?).

Dobře, teď se trochu odtrhnu od Zoey a zaměřím se na její mentorku a zároveň velekněžku Neferet. Tahle postava se mi už v prvním díle příliš nezdála a něco mi na jejím chování vadilo a právě ve dvojce jsem přišla na to co. Její chování je takové matoucí a přišlo mi, jako by si se svým okolím pohrávala. Tudíž i se Zoey. V tomhle díle mi do oka celkem padl Heath, Zoey bývalí kluk. Občas byl dost vlezlí, ale oproti prvnímu dílu jako by nabral trochu rozumu. Na druhou stranu byl v pár věcech dost neohleduplný k Zoey a její přeměně.
No a pak je tu záhadný učitel na poloviční úvazek, dospělý upír a oficiální upíří básník Loren Blake. Tenhle chlapík je v knize sem tam, ale má tam svou roli. Je dost záhadný a vlastně ani pořádně nevím, co si o něm mám myslet. Nějak se mi nepodařilo vytvořit si u něj nějaký obrázek, co je vlastně zač. Nezbývá než doufat, že ve trojce o něm zjistím něco víc, než jen to, že básník a fešák. :D

Nakonec bych chtěla pochválit popis prostředí ke konci knihy, kdy se Zoey pokoušela zachránit jednu osobu (neřeknu jakou). Dokázala jsem si celkem živě představit, že to asi nebyl dvakrát příjemný pobyt. Bližší informace si musíte přečíst v samotné knížce.

Závěr...
Stejně jako první díl se mi i tento líbil. Byl možná o něco málo lepší, ale v každým případě rozhodně nelituji, že jsme si ho přečetla. Škola noci se čte vážně skvěle. Jak už jsem psala u prvního dílu je to napínavé, tajemné, čtivé. Možná mi tak trošičku vadilo Zoeyino chování, ale malá nesympatie k hlavní hrdince mi rozhodně nepokazí dojem z celé knihy. Opět u mě vedl Damien, co se týče postav. Myslím, že není třeba se opakovat, vše potřebné jsem napsala už do dojmů, takže se přesunu k hodnocení...


HODNOCENÍ: 

U čtení jsem hlavně poslouchala:

Flexi

Posuď knihu podle obalu (3)

Tak jsem se rozhodla zapojit do dalšího meme. Tentokrát jde o NEDĚLNÍ. Toto meme pořádá Syki a jak už samotný název napovídá, jde o hodnocení knižních obálek.

Název knihy: Duše existence 

Autor: Veronika Burgerová 

Datum vydání: podzim 2012 

Anotace: Byly nejlepší přítelkyně. Až do doby, kdy mezi ně vstoupila temnota. Hodiny jejich času nemilosrdně tikají. A dvě nejlepší kamarádky stojí proti všem. Mohou vzporovat bohům? Nebo Temnota tentokrát boj vyhraje? Myslely si, že už to nemůže být horší, ale splety se. Brzy se ony samy staví proti sobě. Je přátelství silnější než Temnota?

Můj názor:  Knížka téhle obálky je magická už na první pohled. Působí na mě takovým zakázaným kouzlem. Dívky ve stínu, které nejde vidět do obličeje. To mi přijde takové tajemné a zároveň přitažlivé. Obdivuji autorku, že si tuhle obálku navrhla sama a taky knihu vydala na své vlastní náklady. I samotný obsah knihy je kouzelný a magický. Tajemný. Moc se mi líbí a abych řekla pravdu, ta obálka mě přímo vábila, když jsem jí poprvé uviděla. Jsem moc ráda, že mám tuhle knížku doma. Na vlastní oči vypadá obálka  ještě mnohem lépe a nikdy mě nepřestane lákat a bavit se na ní dívat.

Flexi

RECENZE: Škola noci - Označená

Název: Označená
Série: Škola noci (1.díl)
Autor: P. C. Castová - Kristin Castová
Originální název: Marked
Původní vydání originálu: 2007
Vydání u nás: 2009
Překlad: Jana Kunová
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 304
Žánr: sci-fi, fantasy
Anotace: Šestnáctiletá Zoey Redbirdová se hádá s rodiči, právě se rozešla s přítelem a poslední, co jí ještě schází, je začít se měnit v upíra. Jenže právě to se stalo a Zoey musí přestoupit na speciální školu pro upíří mláďata. Všechno ale není tak zlé, jak to na první pohled vypadá - upíří dorost přijme novou spolužačku mezi sebe, hodiny nejsou zdaleka tak nudné jako na normální škole a navíc se zdá, že Zoey má schopnosti, o kterých mohou ostatní jen snít. Jediný, s kým si nepadne do oka, jsou členky elitní školní organizace Dcery temnoty a zvlášť její příšerná předsedkyně Afrodita. Za jejich zdánlivě nevinnými rituály se skrývá něco hodně ošklivého a je na Zoey, aby to zarazila - než někdo přijde o život. Označená otevírá úspěšnou řadu příběhů pod titulem Škola noci o výjimečné, a přitom docela obyčejné budoucí upírce Zoey, která je předurčena k velkým věcem, i když o to vlastně moc nestojí...


První věta:
Myslela jsem, že ten den už horší být nemůže, a právě v tu chvíli jsem u svojí skříňky uviděla nemrtvého chlapa.

O autorkách:
P. C. a Kristin Castovi (matka a dcera) spojili své síly a vznikla kniha o upířím internátu, Škala noci. P. C. Castová je uznávaná autorka paranormálních romancí a komerční fantastiky a také středoškolská učitelka. Kristin Castová studuje na vysoké škole obor komunikační studia a touží se stát slavnou spisovatelkou. Obě žijí v oklahomském velkoměstě Tulsa, kde se také děj Školy noci odehrává.


Děj...
Zoey má už tak mizerný den. Rozešla se se svým klukem, hádá se s rodiči a když ji záhadný muž (přesněji řečeno stopař) označí, není s toho zrovna nadšená. Její nejlepší kamarádka Kayla s ní začíná mít očividný strach a kamarádi jejího bývalého kluka Heatha také. A to nejhorší je teprve před ní. Musí to říct rodičům a už dopředu tuší, že to nedopadne dobře a taky že nedopadne... Jakmile se ale dostane do školy noci, kde jsou upíří mláďata, tudíž všichni stejní jako ona, začíná se ukazovat, že se přece jen něčím liší a je výjimečná. To se jí ale nelíbí. Nechce být něčím zvláštní, chce jen zapadnout. Skamarádí se se svou spolubydlící Stevie Rae a jejími kamarády. Všechno je skvělé až na jednu osobu... Afroditu.

Dojmy...
Tahle kniha na mě zapůsobila už námětem. Upíří internát, no proč ne? O upírech jsem toho zatím moc nečetla, čemuž se sama divím. Myslím jen dvě série (Upíří deníky, Říše temnot) a pokud bych je srovnala s touhle... teď, když se nad tím tak zamýšlím, jde to vůbec?  Škola noci má něco do sebe. Je tam spousta napětí a to doslova. Pořád mě to nutilo otáčet jednu stránku za druhou a když jsem si k tomu jedno odpoledne sedla a večer zjistila, že mám téměř polovinu knihy přečtenou, dost mě to zaskočilo. Jednoduše řečeno, je dost těžké se od čtení odtrhnout.

Atmosféra ve Škole noci se mi moc líbila. Nebylo to takové to pochmurné stavení, které obývají upíři spící v rakvích a pijící hektolitry krve. Tohle si u mě získalo plus, protože to bylo něco jiného, než na co jsem zvyklá od ostatních upířích tématik. Dá se říct, že jde o normální ,,středoškoláky'', kteří se pomalu mění v upíry a tím pomalu myslím opravdu pomalu. Teda až na Zoey, která je tak nějak dost napřed. Celá kniha je psaná právě s pohledu Zoey, popisuje její myšlenky a úvahy.

Zoey, naše hlavní hrdinka, je dost sympatická osoba a není těžké si ji oblíbit. Jak se v knize ukáže, nenechá si jen tak něco líbit a statečně bojuje i proti takovým jako je Afrodita, předsedkyně Dcer a Synů temnoty, což je něco jako školní klub, jehož členové si o sobě myslí, že jsou něco víc než ti ostatní. Zoey má ale dobré kamarády, kteří ji poznávání nového prosdtředí zpříjemňují. Její spolubydlící Stevie Rae, která jí ukazuje zdejší prostředí a seznámí ji se svými kamarády: Erin, Shaunee a Damienem. S téhle trojky jsem si nejvíc oblíbila Damiena (no, vlastně s celé knihy). Moc se mi líbili některé jeho poznámky a hlášky a celkově jeho povaha si mě opravu získala. No a nakonec by byl hřích nezmínit se o Erikovi, lepší kluk snad ani nemůže být. Hodný, milý, sexy... prostě dokonalý klučina.

Závěr...
Když shrnu všechno dohromady, vyjde mi, že jsem opět natrefila na super knižní sérii. Mám, to ale štěstí!
Nejvíc se mi líbilo, že si Zoey nenechala od Afrodity poroučet a nebála se říct, co si myslí.Dost se mi líbilo jak byli popisovány myšlenky a pocity hlavní hrdinky a to, jak nad vším přemýšlí.
Nebylo to prostě jen takové to , nevím co si počít' a najednou z ničeho nic ,jsem v pohodě'.
Všechno bylo hezky promyšlené a naplánované do nejmenších detailů. Autorky si dali opravdu záležet a hezky téma zpracovali.


HODNOCENÍ: 

Opět žádný hudební doprovod při čtení.

Flexi

RECENZE: Syn pekel - Vlčí krev

Název: Vlčí krev
Série: Syn pekel (1. díl)
Autor: Michaela Burdová
Vydání u nás: 2013
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 232
Žánr: fantasy, sci-fi, horory
Anotace: Vydejme se do Velwetie, tajemné země obývané Temnovlky - nesmrtelnými bytostmi, ze kterých jde strach a lidé jsou pro ně pouhou kořistí.
Minulost vlkodlaka Nerana, nazývaného Syn pekel, je s Temnovlky pevně svázána. Pouze čarovný nektar Étarlininy slzy by mu mohl pomoci se odpoutat a zvrátit svůj osud. Musí uzavřít spojenectví s elfkou Liadel, kterou ze srdce nenávidí. Podaří se mu odhalit její tajemství? Bude Neranovi odpuštěna dávná zrada? Ve Velwetii mezitím propuká boj temných sil - třinácti démonů. Neran je vtažen do bitvy o moc. Kdo zvítězí, rozhodne o osudu celé země.

První věta:
Dívala se, jak narazili hlavu toho vlkodlaka na kůl.

O autorovi:
Michaela Burdová je mladá česká spisovatelka fantasy. Začala psát v šestnácti letech a její první knihou, respektive sérií, bylo Poselství jednorožců(3.díly). O pár let později vydala další knižní sérii Křišťály moci(4.díly). Věnuje se jak psaní, tak i malování postav ke svým knihám a příběhům, ale i zvířat, ke kterým má báječný vztah. Tahle kniha je první díl její třetí série Syn pekel(2.díly). Míša je úžasná spisovatelka a osobnost.

Děj...
Lidé, elfové, trpaslíci, démoni a samozřejmě vlkodlaci... Tyhle všechny bytosti obývají zemi Velwetii.
A právě vlkodlaci jsou pro lidi největším nebezpečím. Žije totiž i druh vlkodlaků, kteří se nazývají Temnovlci. Jsou silnější a zdatnější, než obyčejní vlkodlaci a právě za tohle může jeden jejich předek, který se dohodl s démonem...
Neran mezi Temnovlky nepatří, ale nějakou dobu měl čest být v jejich smečce, i když je jen obyčejný vlkodlak. Vydá se však hledat Étarlininy slzy a společnost mu má dělat elfka Liadel, kterou k smrti nenávidí a nejraději by ji zabil. Postupně však zjišťuje, že její zabití se stává nemožné.

Dojmy...
Hned jak jsem zjistila, že je kniha o vlkodlacích, musela jsem jí mít, protože vlkodlaky prostě miluju. Svým způsobem je mám o dost radši než upíry, i když vlastně nemám tušení proč. Celkem legrační co? Ale o to tu nejde. Takže jakmile jsem zjistila, že je kniha o vlkodlacích byla jsem nadšená, ale když jsem zjistila (při čtení) kolik je tam napětí, krve a podobných věcí byla jsem si jistá, že tahle kniha si zaslouží titul: Kniha mě šitá přímo na míru! O žádné knize, kterou jsem doteď přečetla jsem tohle říci nemohla.

Syn pekel je Míšina další povedená kniha. Už do její série Křišťály moci jsem se absolutně zamilovala. Musím přiznat, že od Syna pekl jsem čekala opravdu hodně. Skoro jsem se až bála, že když budu tak moc očekávat, tak pak budu třeba zklamaná, ale víte co? Nebyla jsem. Byla jsem nadšená. Po pár stránkách jsem si tak říkala: ,,Tak tohle je teda nářez.'' Autorka opravdu přitvrdila, to se musí uznat. Syn pekel obsahuje násilí, drsnost, ale i napětí, tajemno a neustálá překvapení, která jsou snad  na každé další stránce. Tohle je prostě dílo s velkým D, kniha s velkým K.

Co se týče postav, Neran je prostě frajer, co nesnese pomyšlení na věci jako je láska, city apod. Na druhou stranu jeho hlášky jsou... jak bych to nazvala... neuvěřitelný, srandovní, kouzelný? Každopádně mě často rozesmáli. Tudíš tu máme další střípek toho, co se v knize skrývá, a to humor. Teď se zaměřím na Neranovu společnost, a tím myslím krásnou elfku Liadel, která skrývá spoustu tajemství, stejně jako Neran. V knize mě právě ona překvapila asi nejvíc. Vypadá sice křehce, ale je to bojovnice. Samozřejmě nesmím zapomenout na zákeřnou Aragen, vůdkyni Temnovlků.

Její postava nepatří sice mezi mé nejoblíbenější, ale bez ní by to prostě nešlo. Je to prostě taková ta záporná postava, bez které by kniha neměla tu pravou šťávu.


Závěr...
Možná si myslíte, že tuhle knihu chválím až moc, ale věřte mi, ona si to zaslouží ;) Nemám vůbec co vytknout. Ať hledám co hledám, prostě to nejde. Ten příběh se mi dostal pod kůži a probojoval si cestu až k mému srdci. Tohle prostě z mého pohledu nejde ohodnotit nijak jinak než kladně. Podobnou knihu jsem zatím nikde neviděla a myslím, že jich ani není moc, o kterých by se dalo říct, že jsou podobné téhle. Je to prostě výjimečná kniha od výjimečné spisovatelky. Ať si kdo říká co chce. Její knihy jsou možná spíše pro mladší čtenáře, ale tuhle bych mezi ně rozhodně neřadila. A navíc, komu by vadilo číst knihu pro menší, když je skvělá? Mě rozhodně ne.
Ještě jsem zapomněla uvést jednu, celkem podstatnou věc. Jak jsem se už na začátku zmiňovala o tom, že Michaela Burdová se věnuje i kreslení a své postavy právě takto zpodobňuje a ukazuje nám ostatním, jak je vlastně vymyslela. Takhle kniha je první, ve které jsou její kresby postav otištěny... No, jak se tak na to koukám, rozepsala jsem se dost, takže to tu nebudu zbytečně obkecávat a přejdu rovnou k hodnocení, které zřejmě nebude až tak překvapivé.

HODNOCENÍ: 

Při čtení jsem tentokrát písničky moc neposlouchala, takže protentokrát bez hudebního doprovodu ;)

Zdroj obrázků: http://burdova-michaela.blog.cz (autorčiny oficiální stránky)