RECENZE: Syn pekel - Vlčí krev

Název: Vlčí krev
Série: Syn pekel (1. díl)
Autor: Michaela Burdová
Vydání u nás: 2013
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 232
Žánr: fantasy, sci-fi, horory
Anotace: Vydejme se do Velwetie, tajemné země obývané Temnovlky - nesmrtelnými bytostmi, ze kterých jde strach a lidé jsou pro ně pouhou kořistí.
Minulost vlkodlaka Nerana, nazývaného Syn pekel, je s Temnovlky pevně svázána. Pouze čarovný nektar Étarlininy slzy by mu mohl pomoci se odpoutat a zvrátit svůj osud. Musí uzavřít spojenectví s elfkou Liadel, kterou ze srdce nenávidí. Podaří se mu odhalit její tajemství? Bude Neranovi odpuštěna dávná zrada? Ve Velwetii mezitím propuká boj temných sil - třinácti démonů. Neran je vtažen do bitvy o moc. Kdo zvítězí, rozhodne o osudu celé země.

První věta:
Dívala se, jak narazili hlavu toho vlkodlaka na kůl.

O autorovi:
Michaela Burdová je mladá česká spisovatelka fantasy. Začala psát v šestnácti letech a její první knihou, respektive sérií, bylo Poselství jednorožců(3.díly). O pár let později vydala další knižní sérii Křišťály moci(4.díly). Věnuje se jak psaní, tak i malování postav ke svým knihám a příběhům, ale i zvířat, ke kterým má báječný vztah. Tahle kniha je první díl její třetí série Syn pekel(2.díly). Míša je úžasná spisovatelka a osobnost.

Děj...
Lidé, elfové, trpaslíci, démoni a samozřejmě vlkodlaci... Tyhle všechny bytosti obývají zemi Velwetii.
A právě vlkodlaci jsou pro lidi největším nebezpečím. Žije totiž i druh vlkodlaků, kteří se nazývají Temnovlci. Jsou silnější a zdatnější, než obyčejní vlkodlaci a právě za tohle může jeden jejich předek, který se dohodl s démonem...
Neran mezi Temnovlky nepatří, ale nějakou dobu měl čest být v jejich smečce, i když je jen obyčejný vlkodlak. Vydá se však hledat Étarlininy slzy a společnost mu má dělat elfka Liadel, kterou k smrti nenávidí a nejraději by ji zabil. Postupně však zjišťuje, že její zabití se stává nemožné.

Dojmy...
Hned jak jsem zjistila, že je kniha o vlkodlacích, musela jsem jí mít, protože vlkodlaky prostě miluju. Svým způsobem je mám o dost radši než upíry, i když vlastně nemám tušení proč. Celkem legrační co? Ale o to tu nejde. Takže jakmile jsem zjistila, že je kniha o vlkodlacích byla jsem nadšená, ale když jsem zjistila (při čtení) kolik je tam napětí, krve a podobných věcí byla jsem si jistá, že tahle kniha si zaslouží titul: Kniha mě šitá přímo na míru! O žádné knize, kterou jsem doteď přečetla jsem tohle říci nemohla.

Syn pekel je Míšina další povedená kniha. Už do její série Křišťály moci jsem se absolutně zamilovala. Musím přiznat, že od Syna pekl jsem čekala opravdu hodně. Skoro jsem se až bála, že když budu tak moc očekávat, tak pak budu třeba zklamaná, ale víte co? Nebyla jsem. Byla jsem nadšená. Po pár stránkách jsem si tak říkala: ,,Tak tohle je teda nářez.'' Autorka opravdu přitvrdila, to se musí uznat. Syn pekel obsahuje násilí, drsnost, ale i napětí, tajemno a neustálá překvapení, která jsou snad  na každé další stránce. Tohle je prostě dílo s velkým D, kniha s velkým K.

Co se týče postav, Neran je prostě frajer, co nesnese pomyšlení na věci jako je láska, city apod. Na druhou stranu jeho hlášky jsou... jak bych to nazvala... neuvěřitelný, srandovní, kouzelný? Každopádně mě často rozesmáli. Tudíš tu máme další střípek toho, co se v knize skrývá, a to humor. Teď se zaměřím na Neranovu společnost, a tím myslím krásnou elfku Liadel, která skrývá spoustu tajemství, stejně jako Neran. V knize mě právě ona překvapila asi nejvíc. Vypadá sice křehce, ale je to bojovnice. Samozřejmě nesmím zapomenout na zákeřnou Aragen, vůdkyni Temnovlků.

Její postava nepatří sice mezi mé nejoblíbenější, ale bez ní by to prostě nešlo. Je to prostě taková ta záporná postava, bez které by kniha neměla tu pravou šťávu.


Závěr...
Možná si myslíte, že tuhle knihu chválím až moc, ale věřte mi, ona si to zaslouží ;) Nemám vůbec co vytknout. Ať hledám co hledám, prostě to nejde. Ten příběh se mi dostal pod kůži a probojoval si cestu až k mému srdci. Tohle prostě z mého pohledu nejde ohodnotit nijak jinak než kladně. Podobnou knihu jsem zatím nikde neviděla a myslím, že jich ani není moc, o kterých by se dalo říct, že jsou podobné téhle. Je to prostě výjimečná kniha od výjimečné spisovatelky. Ať si kdo říká co chce. Její knihy jsou možná spíše pro mladší čtenáře, ale tuhle bych mezi ně rozhodně neřadila. A navíc, komu by vadilo číst knihu pro menší, když je skvělá? Mě rozhodně ne.
Ještě jsem zapomněla uvést jednu, celkem podstatnou věc. Jak jsem se už na začátku zmiňovala o tom, že Michaela Burdová se věnuje i kreslení a své postavy právě takto zpodobňuje a ukazuje nám ostatním, jak je vlastně vymyslela. Takhle kniha je první, ve které jsou její kresby postav otištěny... No, jak se tak na to koukám, rozepsala jsem se dost, takže to tu nebudu zbytečně obkecávat a přejdu rovnou k hodnocení, které zřejmě nebude až tak překvapivé.

HODNOCENÍ: 

Při čtení jsem tentokrát písničky moc neposlouchala, takže protentokrát bez hudebního doprovodu ;)

Zdroj obrázků: http://burdova-michaela.blog.cz (autorčiny oficiální stránky)